O koňskou délku #3 🏆
Koňský "autista" Aztek, přelomový úspěch Josefů Bartoše a Váni v největší francouzské steeplechase, reality show Ramzana Kadyrova, bílá kobylka pro smutnou holčičku a podcasty s dostihovými srdcaři.
Zdravím Vás a hned na úvod malá omluva: z posledního čtvrtku v měsíci se opět stal konec týdne, ale má to své prozaické důvody. Nakupila se další práce, hlídání dvouleté dcery a ve čtvrtek ještě narozeniny 🎂. Každopádně další vydání “O koňskou délku”, newsletteru pro všechny, kdo rádi čtou a poslouchají dostihové příběhy, je konečně tady. Vítejte a poďme na to!
Dvojice spřízněných duší: Iveta Váňová a Aztek doma v Lysé. (Foto: Pavla Pechmanová)
Okno do duše ryzáka Azteka
Patří k těm plnokrevníkům, které zkušení turfmani poznají na první pohled i bez startovního čísla a dostihového programu. A nemůže za to jen jeho charakteristický klabonos. Dvanáctiletý valach Aztek je jedním z nejúspěšnějších a také nejzajímavějších koní v českých dostizích za poslední dekádu. Svěřenec Tomáše Váni z Lysé nad Labem byl stejně dobrý na rovině i překážkách. Během deseti sezón na dráze vyhrál 20 ze svých 45 startů a jako teprve šestý kůň českého chovu se dostal přes hranici tří miliónů korun na vyběhaných dotacích.
Vedle nesporného talentu, třídy a tvrdosti se ale vyznačuje i složitou osobností, která se více než zavedeným představám o dostihových šampiónech blíží titulní postavě filmu Rain Man. Už skoro deset let bydlí na stejném místě, nesnáší cestování i jakékoli změny a trvá na dodržování svých rituálů. Jeho nejbližší člověk Iveta Váňová bilancuje:
“U nás šlo všechno podle Azteka, vždycky jsme se mu snažili vyhovět. Když jsem přišla do stáje a promluvila jsem, on zařehtal a zbystřil, jestli půjdu za ním. Jemu vadí jakékoli změny. Ráno jsem ho vždy musela nejprve odvést do jeho výběhu, on se tam postavil, povolil nohu a byl spokojený. Pod sedlem se z něj během let stal pohodář. Jezdit ho před sezónou bylo za odměnu, choval se jako profík. A měl ty svoje rituály. Občas se jen tak díval do dáli a přemýšlel si. Vždycky se mohl popást, kde chtěl a bylo mu jedno, jestli nám ostatní koně třeba poodejdou. Na cestě domů se zastavil u stájí a čekal, jestli si s někým budu povídat. To byl nejšťastnější. Vydržel dlouho stát, potom popošel k další stáji a zase se zastavil. Měl přesně zmapované, kde si většinou povídám…”
V to slunečné odpoledne stojím na prázdném závodišti v Lysé, z okolního lesa už pomalu padá stín. Aztek mi před boxem, který obývá nepřetržitě od 19. listopadu 2013, uděluje krátkou audienci. Tváří se stejně důstojně jako v časech své největší slávy, aniž by tušil, že jeho dostihová kariéra skončila už na sklonku loňského roku a že je penzistou, jemuž Iveta Váňová už několik měsíců hledá nový domov. Což je velký a těžký úkol. Kůň není auto a nelze ho kdekoli zaparkovat, potřebuje náležitou péči a vyhovující podmínky. A Aztek navíc není lecjaký kůň.
Prvním majitelem pravnuka napajedelské klisny Apeniny byl Zbyněk Englic, který ho koupil od jeho chovatele Františka Vocáska. Velkou část kariéry však strávil v žluto-modrých barvách Jiřího Charváta. K trenérovi Tomáši Váňovi se Aztek přestěhoval po svých prvních dvou startech. Z tehdy dvouletého valacha vyzařovalo zvláštní kouzlo, ale své stáji zpočátku dělal starosti. Kvůli potížím se žraním byl hubený a v dostizích se moc nesnažil, žokejové s ním v cílové rovině měli hodně práce. Váňa v té době zavrhl ambice chystat ho na České derby a dopřál pozdnímu ryzákovi dostatek času. I díky tomu jako tříletý vyhrál pět dostihů. Ze IV. kategorie se propracoval k třetímu místu v St. Legeru a sezónu zakončil triumfem v Ceně prezidenta republiky, který si zopakoval i následující rok.
Zároveň ho pravidelně pronásledovala zvláštní smůla. V zimě před sezónou ho při práci na lesní cvalovce nečekaně vyrušil nedisciplinovaný běžec, Aztek narazil do stromu a incident skončil zraněním koně i jezdkyně. Jeho dlouho očekávané vystoupení na německé blacktype scéně zase trvalo jen pár vteřin - těsně po startu dostihu kategorie listed v Drážďanech kuriózně klopýtl a ztratil žokeje Petra Foreta. Dvakrát také pod vlivem nenadálých okolností cestoval na dostihy zbytečně a vracel se domů, aniž by se postavil na start.
Když jako pětiletý přestal pravidelně vítězit a sbíral spíše umístění, rozhodl majitel Jiří Charvát o valachově přesunu do překážkových dostihů. I tady se rychle etabloval, zpočátku na proutěných překážkách a později také v krátkých steeplechase. Jeho největším úspěchem bylo slavné vítězství v italském Gran Corsa Siepi Di Merano ze sezóny 2018, ale ovládl i Křišťálový a Zlatý pohár v Pardubicích. Iveta Váňová vypráví:
“V době jeho překážkové kariéry jsem s ním hodně chodila do terénu. Přeskakoval stromy v lese, chodili jsme třeba na Čihadla, kde jsou krásné kopce a louky. Tomu koni to strašně sedělo, úplně přehodil výhybku. Byli jsme venku třeba dvě hodiny. A také jsme začali hodně chodit do vody. Držela jsem se hřívy a on plul dál a dál. Já se bojím vody jako čert kříže a říkala jsem mu: Azteku, jestli mě tam někde necháš, tak já se normálně utopím… Konečně se otočil a zase plaval zpátky k druhému koni. A když šel druhý den v práci cválat, úplně se nadnášel. Bylo to perfektní.”
Aztek s Ivetou Váňovou a jejich vodní práce. (Foto: Pavla Pechmanová)
Aztek pokyvuje hlavou a chvíli naslouchá vyprávění své paní, než ztrácí o návštěvu zájem a vrací se do svého vlastního světa. On sám si myslí, že je nadále dostihovým koněm a nelze se mu divit. Stále bydlí na závodišti, denně kolem sebe vnímá tréninkový ruch a vyčkává, kdy poběží další dostihy. Ve skutečnosti se nachází ve zvláštní přechodové fázi. Před několika měsíci se totiž ukázalo, že naplánovaný odchod do důchodu u něj neproběhne tak hladce, jako u většiny jiných exdostihových koní. Stáj Dr. Charvát Azteka prodala zájemci, který si valacha z Lysé nad Labem odvezl, ale ještě ve stejný večer se ryzák vracel zpátky, neboť se odmítl se změnou prostředí smířit. V nové stáji se začal potit, odmítal žrádlo i jakýkoli kontakt. Manželé Váňovi se teď své bývalé hvězdě snaží najít nový domov:
“Jsme oba v důchodovém věku a Aztek tady může být ještě dalších patnáct let. Je to velký závazek. Kdyby mi bylo třicet, vůbec nad tím nepřemýšlím a prostě si ho nechám. V našem věku je to ale složitá situace. Píše mi mnoho lidí, jenže Aztek je složitý kůň, který není pro každého. Musí si zvyknout na nové podmínky a bude potřebovat nastavit novou rutinu, co by se ideálně už neměnila. Víme, že to nebude hned.”
Azteku, hodně štěstí a ať brzy najdeš po všech stránkách vyhovující bydlení! Máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží a kteří pro tebe udělají všechno.
Teprve potřetí v historii startoval minulou neděli ve vrcholu francouzské překážkové sezóny Grand Steeple-Chase de Paris (Gr.1, 6000 m) kůň trénovaný v Česku. Páté místo devítiletého Suroita s žokejem Josefem Bartošem má nádech senzace. Valach stáje Scuderia Aichner porazil v dostihu s pohádkovou dotací 900 tisíc eur (přes 21 miliónů korun) také vítěze Velké národní Noble Yeatse. Zvítězil šestiletý Rosario Baron v sedle s Johnnym Charronem, Suroit na něj ztrácel asi 14 1/2 délky. Dojatý trenér Josef Váňa mladší o úspěchu na závodišti Auteuil, které mimochodem najdete kousek od fotbalového Parku princů a tenisového Roland Garros, řekl:
“Je to asi nejvíc, čeho jsme schopní, osobně vnímám Francii jako Ligu mistrů a speciálně tento víkend je pro Francouze velký překážkový svátek. V Auteuil potkáte nejlepší tamní trenéry, majitele i chovatele a už jenom ta možnost být tam s nimi a zúčastnit se jejich největšího dostihu je naprosté maximum, co se nám může povést. Od rána jsem byl docela v klidu, ale jakmile koně odskočili, přepadla mě nervozita, jakou jsem ještě nezažil. Začalo mi být až fyzicky zle, nebyl jsem ani schopný stát během dostihu na jednom místě…”
✒ Přečtěte si více: Takového koně jsme ještě neměli, říká Váňa o pařížském hrdinovi Suroitovi
Jarní cenu klisen jsem letos po dlouhé době sledoval jen na dálku. Termínově se sešla s korunovací britského krále Karla III., což by za normálních okolností pro mě nebyl problém, ale moje manželka Irena měla v rámci korunovačních oslav britské ambasády na pražském Chodově debatu s velvyslancem Mattem Fieldem a ředitelem Knihovny Václava Havla Michaelem Žantovským. Byl jsem spolu se starší dcerou v publiku a asi tak dvacet minut po začátku debaty jsem si nenápadně zapnul mobil se streamem z Mostu. S tou nenápadnosti to tedy nebyla žádná sláva, neboť jsem seděl v první řadě. Když se v Mostě otevřely startovací boxy, začal mi šilhat přes rameno postarší pán sedící po mé pravici, čímž mě solidně vytáčel. Už jsem se chystal mu říct, že není nic špatného sledovat na britské korunovační oslavě dostihy, ale nestihl jsem to. Pán byl volán na pódium a vzápětí se ukázalo, že se jedná o Lionela Cherraulta, dlouholetého osobního fotografa současného krále a jeho bývalé manželky Diany…
Salt Mix s malou Kateřinou, svým trenérem Václavem Lukou a jeho manželkou Martinou po vítězství v Jarní ceně klisen. (Foto: Pavla Pechmanová)
Ale zpátky k Jarní ceně klisen. Pro krásné vítězství si doběhla bělka Salt Mix ze stáje BoKaBau s.r.o., kterou trenér Václav Luka mladší nasedlal žokeji Davidu Liškovi. Za jejím úspěchem se skrývá zvláštní příběh. Existuje mnoho kritérií, podle nichž si stáje vybírají na dražbách své budoucí hvězdy, ale v případě Salt Mix hrála klíčovou roli její barva. Manželé Bohumil a Lucie Boškovi měli na podzim 2021 jediné přání - koupit bílého koně, který by utěšil jednu smutnou holčičku. Podrobnosti si můžete přečíst v mém článku z tohoto týdne:
Svérázná reality show, kterou kolem zmizelého plemeníka Zazou zinscenoval na sociálních sítích Ramzan Kadyrov, dospěla k očekávanému závěru. Čečenský vůdce se minulý týden pochlubil společným videem a potvrdil, že se šestnáctiletý hřebec nachází v Rusku. Krádež někdejšího vítěze grupy 1 z jeho dosavadního působiště v Krabčicích u Roudnice nad Labem vyšetřovala policie od začátku března. Kadyrov tehdy zmizení Zazou, součást svého majetku zmrazeného kvůli mezinárodním sankcím po anexi Krymu, ostře kritizoval. Na Telegramu zesměšňoval českou policii a pozastavoval se nad oficiálním odhadem hřebcovy hodnoty 18 tisíc dolarů. Po dvouměsíčním mlčení přišel blízký spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina se svou vlastní verzí událostí. Za zmizením Zazou podle něj stály ukrajinské tajné služby ve spolupráci s českou policií a on sám hřebce díky nabídce třetí strany údajně vykoupil za 18 tisíc dolarů. Policie i ministerstvo zahraničí se od jeho nařčení distancovaly, o několik dní později navíc Kadyrovovo vyprávění prošlo výraznými změnami. Čečenský vůdce nabídl na svém Telegramu přímo filmovou zápletku:
"Operace vrácení Zazou skončila v náš prospěch. Při přesunu koně na hranici ukrajinská strana v poslední chvíli buď pojala něco mimo plán, nebo se mezi sebou o něco nerozdělila. Zatímco zástupci ukrajinských speciálních služeb si mezi sebou v přítomnosti mých lidí vyřizovali účty, posledně jmenovaní prostě vzali koně, aniž by vrátili peníze. A udělali to správně! Důstojníci SBU jsou výborní zloději koní, ale ne vyjednavači."
Na ruských, ukrajinských i českých sociálních sítích se následně vyrojilo množství teorií a dohadů. Ověřené informace o tom, jak to bylo doopravdy, však chybí a zřejmě ještě dlouho chybět budou. Jisté je pouze to, že se Zazou už do Česka nevrátí...
V éře, kdy panuje nedostatek dostihových jezdců a obecně sportovně nadaných mladých lidí, působí jeho příběh jako zjevení. Šestnáctiletý Tomáš Roman ze slovenského Záhoria poprvé seděl na koni teprve před dvěma lety. Loni začal jezdit dostihy s amatérskou licencí a naplno se do své nové vášně opřel. První stovku startů stihl za pouhých třináct měsíců. Stále častěji jezdí a vyhrává také na českých drahách. Jak mi před několika dny řekl v podcastu na EquiRadiu, mezitím má manažera, ve škole individuální studijní plán a pravidelně dochází do stáje trenéra Mariána Štangela. Jeho velkou devizou je ideální žokejská postava a váha 47 kg.
Z podcastů, které jsem v minulých týdnech nahrál, bych vám chtěl doporučit ještě dva. Žokej a trenér Martin Liška jezdí dostihy třicet let a za tu dobu si stihl splnit většinu snů. Od dětství ho fascinuje Velká pardubická a v životě potkal celou řadu výborných koní. Mimo jiné byl stálým pracovním jezdcem výborné Orphee des Blins.
“Pocházím z jižní Moravy, z malé vesnice Damnice. Měli jsme doma čtyři koně, takže jsem v pěti letech vylezl na koně a dodnes jsem z něj v podstatě neslezl. Takhle jednoduché to bylo. Děda měl rád koně a kousek od nás jsou Židlochovice, spojené s Korokem a Václavem Chaloupkou. Děda měl klisnu po plnokrevném Valetovi a Václav Chaloupka ji údajně někdy v roce 1978 chtěl koupit, děda mu ji tenkrát neprodal. Tuhle epizodu znám samozřejmě jen z vyprávění, ale ten Korok s Chaloupkou ve mně už zůstali. Mezitím jsem ve Velké už dvanáctkrát startoval. Nedávno jsme měli sraz ve škole a bývalí spolužáci mi říkali, že jako jediný jsem to dotáhl přesně tam, kde jsem chtěl. Mám tu práci rád - je mi dobře, když sedím na koni.”
A pak je tu povídání s jihočeským trenérem Jaroslavem Jelenem. Obětavým mužem, který vozí autobusem děti na ozdravné pobyty a tábory, a spolu s partou nadšenců trpělivě připravuje koně vyřazené jinými stájemi pro různé zdravotní problémy. Takto vrátil na dráhu legendárního Santalina, vítěze letošního Gomba handicapu Mormilla nebo Gallanticuse. A protože je pan Jelen zdrženlivý a rozhovory poskytuje spíše nerad, vnímám tenhle podcast jako opravdového sólokapra...
"U nás to funguje tak, že nejdřív koně dáme do pořádku, to znamená, že třeba rok jen lehce pracuje, dokud nepominou všechny problémy. A teprve když je úplně v pořádku, začne se chystat na dostihy. Santalino pracoval podobně, jako teď Mormill - rehabilitoval v kopečcích. V lese jsme měli speciální kopec, kde posiloval, dále máme svůj rybník a před domem potok, čili rehabilitace vodou.”
Na snímku z Chuchle Areny Praha, který pořídil fotograf Zenon Kisza, řešíme s francouzským žokejem Hugem Besnierem detaily po jeho vítězství na tříletém Breakmomentovi v Memoriálu JUDr. Otakara Frankenbergera, prvním větším přípravném dostihu na České derby. Mezi uchazeči největšího rovinového dostihu sezóny zůstává pětadvacet hřebců a klisen. Kromě Breakmomenta to jsou třeba neporažený vítěz Velké jarní ceny Jardin Michelet, ale i řada koní s francouzskými formami. Dobré karty mají v tuto chvíli trenéři Ingrid Janáčková Koplíková, Zdeněk Seménka či Václav Luka, ale situace je poměrně nepřehledná. Další nápovědu poskytne v sobotu 3. června Velká červnová cena…
Před necelým měsícem jsem odkomentoval další ročník Prvomájové steeplechase (video na tomto odkazu). Zaplněné závodiště v Lysé nad Labem tleskalo favoritovi Aeneasovi, na němž Jan Kratochvíl oslavil své deváté vítězství v populárním dostihu a prodloužil jednu z nejpodivuhodnějších sérií v historii českého turfu. Podobně neuvěřitelný byl sázkový obrat - na celý dostihový den bylo u Tipsportu vsazeno 2 281 055 korun, z toho více než milión u sázkových terminálů přímo na závodišti a zbytek online. Oproti loňskému roku to byl nárůst o 1 076 158 korun, další důkaz o borcení letitého mýtu, že sázení na koně nemá v Česku perspektivu a není zajímavé pro velké sázkové společnosti. Tipsport v posledních dvou sezónách ukazuje, že pokud má dostihový den atraktivní program a solidní startovní pole, lze na velkých a středních závodištích pravidelně dosahovat obraty kolem 2 miliónů korun. V kontextu dnes dominantních sportovních sázek sice nejde o ohromující částky, ale z pohledu dostihového sportu se dá mluvit o jistém průlomu a je evidentní, že dobře zacíleným úsilím lze tato čísla dál zvyšovat.
Jednou z největších dostihových velmocí zůstává Irsko. Podle nové studie poradenské společnosti Deloitte loni tamní dostihový průmysl přinesl do irské ekonomiky 2,46 miliardy eur, což je o 34 procent více, než konstatovala poslední podobná zpráva před sedmi lety. Studie objednaná řídící organizací Horse Racing Ireland upřesnila, že celé odvětví poskytuje výdělek 30 350 lidem, přičemž 9 400 pracovních míst je navázáno plným úvazkem přímo na dostihový sport. Celkový obrat irských dražebních společností narostl na 538 miliónů eur oproti 338 miliónům z roku 2016, stoupají i počty stájí a majitelských syndikátů. V součtu loni přišlo na irská závodiště 1,2 miliónů diváků, což z dostihů dělá druhý nejpopulárnější sport v zemi za Gaelic Games (1,4 miliónu) a před fotbalem (1,1) či ragby (1,0). Kromě tradice a výborného know-how irské dostihy výrazně profitují z brexitu. Propracovaná studie s množstvím čísel je dobrým připomenutím, jak široký vliv mohou mít dostihy a chov anglického plnokrevníka na venkovské regiony, tamní zemědělství nebo výchovu a sportování mládeže, a proč se státu vyplatí tyto trendy podporovat. Dočkáme se někdy podobných čísel a úvah i ve výrazně menším českém prostředí?
A to je pro dnešek všechno. Děkuji Vám, že jste dočetli až sem a těším se opět za měsíc. Další číslo newsletteru vyjde ve čtvrtek 29. června, tedy čtyři dny po Českém derby, a tak je hlavní téma předem jasné. Mějte se hezky! Váš Martin Cáp