O koňskou délku #4 🐴
České derby mezi Francií, Portugalskem a fotbalem, zapomenutý osud žokeje z Vysokého Mýta, venkovský lékař vypráví o svých koních, dojatý Karel III. a co dnes dělá Theophilos.
Krásný den a vítejte, je tu zase měsíční newsletter pro všechny, kdo rádi čtou a poslouchají příběhy o koních, dostizích a lidech kolem nich. Mám radost z Vašich ohlasů a těší mě, že se Vám tento projekt líbí. Jen mě mrzí, že části odběratelů newsletter stále padá do spamu a některým čtenářům dokonce nechodí vůbec. Obávám se, že ne každá česká mailová schránka si rozumí s americkou platformou Substack.com, přes kterou newsletter rozesílám. Ale nezoufejme! Zkuste ve svých mailech občas prověřit složky Spam nebo Nevyžádaná pošta, a pokud ani poté nic nenajdete, je tady ještě webová verze newsletteru, takže Vám nic neunikne. Na webu mimochodem najdete i archiv starších čísel. A teď už pojďte číst!
Jedna Francouzka a dva Portugalci: Abha se vrací k odsedlání, žokej Ricardo Sousa a pravá ruka trenérky Mario Pinto si vyměňují první dojmy. (Foto: MC)
Růžovo-bílí opět udeřili
Každý rok v červnu znovu přemýšlím, co dělá z Českého derby v našem dostihovém prostředí takový fenomén. Atmosféra před vrcholem rovinové sezóny je zvláštní, intenzivní a na hony vzdálená tomu, co prožíváme před jinými prestižními dostihy. Ano, i před Velkou pardubickou. Ta je sice srdeční záležitostí nesrovnatelně většího počtu lidí, ale až na výjimky se v ní pravidelně utkávají koně, které dobře známe z předchozích ročníků a máme o jejich třídě a skokanských kvalitách poměrně dobré povědomí. Naopak v derby se poměřují mladí koně s minimálním počtem startů v nohou. Během jara jsme si sice o nich udělali nějakou představu, ale detailní znalosti zatím chybí. To, co je před Velkou pardubickou podloženo fakty, je v derby často věcí hypotéz a prvotních dojmů, které se na konci června mohou, ale nemusí potvrdit.
A pak je tady ještě velká tradice a nepopiratelná skutečnost, že derby zkrátka chce vyhrát každý. Výsledkem jsou zcela jedinečné napětí a výjimečný status, srozumitelné daleko za hranicemi dostihového sportu. Když jsem se před lety ptal filmového producenta, majitele a chovatele Jaroslava Boučka, zda si cení více zisku devatenácti Českých lvů za filmy jako Je třeba zabít Sekala nebo vítězství v Českém derby a Velké pardubické, odpověděl téměř bez přemýšlení: “Obojí je hezké, ale na Českých lvech nehrají na počest vašeho koně českou hymnu…”
Podobnou zkušenost člověka úspěšného v jiném oboru má Josef Dufek. Prezident FK Mladá Boleslav zažil ve fotbale už mnohé, vítězství svých plnokrevníků si však vychutnává s celou svou rodinou, a tak říká: “Je to něco úplně jiného…” Minulou neděli to mohl zopakovat poté, co společně s manželkou Janou, dcerami, zeti a vnučkami převzal pohár pro majitele vítěze 103. Českého derby. Růžovo-bílé barvy rodinné stáje Statek Blata Český Ráj ovládly vrchol sezóny s tmavou hnědkou Abhou. Klisna vedená ve Španělsku působícím Ricardem Sousou a trénovaná Ingrid Janáčkovou Koplíkovou nasadila 300 metrů před cílem k drtivému finiši, proti němuž neměl nikdo šanci, a odskočila o 3 3/4 délky. Za druhým You Just Rockem podtrhl velký den Dufkových stájový kolega vítězky Ganibet. “Tenhle den je pro nás naprosto výjimečný. Vnučky slaví druhé narozeniny a ještě vyhrajeme derby!” radoval se Josef Dufek.
Ingrid Janáčková Koplíková dává ordre žokeji Davidu Liškovi, který dojel třetí s Ganibetem. Za nimi stojí zeť manželů Dufkových, fotbalový reprezentant Jan Kuchta. (Foto: MC)
Smutným hrdinou letošního derby byl Tomáš Lukášek. Když před sezónou navazoval spolupráci s trenérkou Ingrid Janáčkovou Koplíkovou, přál si zejména dobrého koně pro České derby. O čtvrt roku později si jako stájový žokej musel vybrat ze čtyř kvalitních tříletých, kteří se vesměs ukazovali dobře na dráze i v tréninku. Tomáš s definitivním verdiktem čekal až na poslední rychlou práci a nakonec ukázal na mohutného Breakmomenta. Týden před derby sice krátce přemýšlel i o angažmá na klisně Abha, s níž obsadil druhé místo ve Velké jarní ceně, ale byl si vědom, že by “přesednutí” na poslední chvíli způsobilo ve stáji lehké komplikace. A tak zůstal na Breakmomentovi. Spolufavoritovi připravil prakticky ideální dostih z blízkého druhého sledu u bariéry, ale hnědák stáje CK Martin Tour v rozhodujícím okamžiku zeslábl a klesl na desáté místo. Po doběhu se ukázalo, že se z dostihu nevrátil zdravý a čeká ho léčení. Tomáš hřebci v týdnu po derby přinesl jablka a na své sociální sítě napsal: “Vrátí se brzy a silnější než posledně.”
Ingrid Janáčková Koplíková a její portugalský partner Mario Pinto se po rozhodnutí stájové jedničky shodli, že ideálním typem jezdce pro třídovou Abhu je jejich dlouholetý kamarád a Pintův krajan Ricardo Sousa. Měli šťastnou ruku. Španělský šampión a dvojnásobný účastník Evropského poháru žokejů provedl klisnu jejím prvním vytrvaleckým dostihem s naprostou lehkostí. Dlouho ji nechal v poklidu odpočívat v zadní části pole a v pravý okamžik načasoval její závěr. Většina šancových koní, o nichž se před derby mluvilo, zůstala více či méně za očekáváním. Vítěz Velké červnové ceny Charpentier v závěru nepřidal a bral čtvrté místo, do minulé neděle neporažený Jardin Michelet skončil bez světlého momentu osmý a jeho stájový kolega Stormy Awakening dokonce dvanáctý.
Že se vítěz letošního derby narodí ve Francii, se očekávalo - Abha byla jedním z dvanácti francouzských odchovanců na startovní listině. Poprvé v historii se však na prvních dvou místech seřadili koně zakoupení během jara v tamních prodejních dostizích, kteří čtvrt roku před startem ještě nebyli v českém tréninku. Manželům Dufkovým v případě Abhy i majiteli Milanu Křížovi s druhým You Just Rockem se podařilo dokonale trefit správný typ koně pro České derby. Oba stáli přes 30 tisíc eur a vlastnili francouzský rating 37 kg. Dá se očekávat, že tento výsledek příští rok povzbudí další solventní zájemce, aby zkusili něco podobného.
Řada dostihových příznivců v takových chvílích trochu skřípe zuby, neboť by dala přednost úspěchu českých odchovanců nebo aspoň koní, kteří od svých prvních krůčků působí na domácí půdě. I tyto tahy však k současnému Českému derby patří a svědčí o jeho obrovské atraktivitě a popularitě mezi stájemi. Patří k němu i velké divácké návštěvy, celebrity a klobouky. Na rozdíl od toho britského nebo francouzského se netěší vysoké mezinárodní prestiži a jeho vítězové nemají chovnou hodnotu, díky níž by mohli ovlivnit další vývoj anglického plnokrevníka. Na naší malé scéně však derby nadále zůstává výkladní skříní tuzemských dostihů, což vůbec není málo.
Letošní derby-horečku tedy máme za sebou. Nadcházející neděli 2. července se konají derby v Irsku, Německu, Maďarsku a Polsku.
Shrnutí všeho podstatného kolem 103. Českého derby a hlasy vítězů najdete v mých materiálech pro server Jezdci.cz a EquiRadio:
📖 Derby opět pro klisnu. Nekompromisní finiš Abhy zastínil hřebce
🎧 Abha je výjimečná, Ricardo si počkal. Podcast s vítězi derby
My novináři s oblibou používáme floskuli o zápisech do historie. V případě vítězství v derby se přímo nabízí - v dostihovém sportu není moc větších poct, než se zapsat na listinu vítězů modré stuhy. Jenže i ti nejslavnější ze slavných budou jednou - dříve či později - zapomenuti. Výmluvně to připomíná osud Jindřicha Perného (1880-1940), prvního žokeje českého původu, jemuž se podařilo vyhrát některé z evropských derby. Rodák z Vraclavi u Vysokého Mýta býval slavným a respektovaným mužem. Už v roce 1910 triumfoval v nizozemském derby s klisnou Avou. Nastartoval úspěšnou kariéru v zemích Beneluxu, kde se stal legendou, ale doma ho znal jen málokdo. Perného příběh i historický primát by zřejmě navždy zůstaly v zapomnění, nebýt jeho prasynovce Milana Tůmy a hrstky nadšenců. Co všechno se podařilo o muži, na jehož počest se v Duindigtu běhával dostih nazvaný Pernyprijs, zjistit, se dozvíte v mém článku na Jezdci.cz:
(Foto: Petr Guth a Eva Cápová)
Tři střípky z mého června. Uplynulý měsíc patřil v mém diáři k těm nejrušnějším a zdaleka za to nemůže jen derby. Sezona je zkrátka v plném proudu. Potěšilo mě krásné gesto pardubického Dostihového spolku, který mi v rámci oslav svého třicetiletého jubilea veřejně poděkoval za medializaci a osvětu dostihového sportu. Jaké cti se mi dostalo, jsem naplno pochopil, když jsem tleskal dalším třinácti oceněným. Podobné překvapení jsem zažil o dva týdny dříve, když se počet sledujících na mém instagramovém účtu přehoupl přes tisíc. To jsem vždy považoval za hranici, přes kterou se mé občasné fotky a krátké glosy o koních nikdy nemůžou dostat, takže to vnímám jako hezké ocenění od svých čtenářů a dostihových příznivců. To pak člověk rázem má větší motivaci a dokáže se vyrovnat s lecčím - jako třeba když hodinu a půl před derby nikoli naší vinou začalo zlobit ozvučení na závodišti. S megafonem jsem kdysi už odkomentoval asi dva dostihy v Lysé nad Labem, teď jsem si takto nuceně střihl ceremoniál po Zlatém poháru. Na derby už naštěstí všechno zase fungovalo.
🎧 Podcasty měsíce
Václav Hulínský pracuje jako obvodní lékař v Lysé nad Labem, ale jeho druhou vášní jsou od mládí angličtí plnokrevníci, které spolu s rodinou trénuje a chová. Na statku ve Dvorcích jsme si povídali nejen o jedničkových vítězkách Ile Jones a Kobi nebo o začátcích u velkého Františka Vítka, ale také o tom, jaké to je kombinovat dva tak náročné a specifické obory.
“Já říkám, že obě ty věci, které v životě dělám, tedy na prvním místě svoji práci a pak koně jako zábavu, jsou činnosti na krátkém řetězu. Jako obvodní lékař nemáte moc prostoru na cokoli, je to služba. Nějaké dlouhé dovolené nepřichází v úvahu ani v jedné z těch sfér, a tak se to vlastně hezky vzájemně doplňuje… Občas se mi smějí, že si u nás v sedlovně snad otevřu druhou ordinaci, protože lidé sem za mnou samozřejmě chodí. Myslím, že v tomto ohledu žiju takový tradiční život venkovského lékaře, jak ho popisují různé knížky a příhody…”
🎧 Poslechněte si podcast s Václavem Hulínským (34:06 min)
Libor Hlačík vyrůstal jako syn dlouholetého napajedelského šéfa mezi plnokrevníky. K budoucí profesi veterináře ho poprvé nasměroval doktor Antonín Černocký, jemuž od svých šestnácti let v hřebčíně pomáhal. Když se po roce 1989 otevřely hranice, mezi prvními toho využil. Na rok odjel do Anglie a Irska, později vycestoval do Spojených států a na Nový Zéland. V podcastu na EquiRadiu zavzpomínal na své mezinárodní zkušenosti i dětství v Napajedlích. Vřele vám toto povídání doporučuji!
“Při cestách po světě jsem se všude zajímal o plnokrevný chov a odborné otázky kolem něj. Postupně jsem pochopil, že ti staří napajedelští mazáci měli koňařinu v krvi a uměli to perfektně. Pouze neměli takové podmínky a koňský materiál. Ale to chovatelství v nás a péče okolo, to tady máme na velké úrovni...”
🎧 Poslechněte si podcast s Liborem Hlačíkem (40:12 min)
Galileo, High Chaparral, Camelot, Ruler of the World, Australia, Wings of Eagles, Anthony Van Dyck, Serpentine, Auguste Rodin. To je galerie vítězů britského derby připravovaných v rozmezí let 2001 a 2023 trenérem Aidanem O’Brienem. Jeho rekordní devátý vítěz Auguste Rodin první červnovou sobotu opět připomněl, že pokud irské impérium Coolmore pojmenuje koně po historické osobnosti, je slušná pravděpodobnost, že se z něj vyvine šampion. Syn japonské superhvězdy Deep Impacta a výborné klisny Rhododendron si v Epsomu o půl délky poradil s výborně běžícím outsiderem King Of Steel. Letošní ročník britského derby však vstoupil do povědomí ještě něčím jiným - bitvou pořadatele a úřadů se skupinou Animal Rising. Odnož klimatických aktivistů Extinction Rebellion zaútočila už v dubnu na Velkou národní v Aintree u Liverpoolu a předem deklarovala, že s pomocí tisícovky aktivistů za každou cenu zabrání konání derby. O svých cílech se vyjadřovala poněkud rozporuplně. Mluvčí skupiny Nathan McGovern přiznal, že ve skutečnosti jde o odpor vůči jakémukoli využití zvířat či partnerství s nimi a také o snahu se zviditelnit. “Nepochybuji, že většina lidí kolem dostihů koně miluje. Pro nás to není otázka welfare a nejsme ani specificky proti dostihům. Snahou zdržet nebo znemožnit konání derby chceme upozornit na jev, kterému říkáme narušený vztah člověka k zvířatům,” řekl deníku Racing Post. Aktivisté podle jeho slov usilují o budoucnost, v níž plnokrevníci jako plemeno vůbec nebudou existovat a jediní žijící koně se budou vyskytovat v divočině. Na to, jak toho docílit a co udělat se stávajícími sportovními a domácími koňmi, nebyl schopen konkrétně odpovědět. Majitel epsomského závodiště Jockey Club před derby masivně investoval do bezpečnostních opatření a docílil i předběžného soudního opatření. Díky tomu se podařilo zabránit scénám z Aintree a včas vyvést i aktivistu, který vnikl do cílové roviny krátce po odstartování derby. Animal Rising tak se svými velkými ambicemi, připomínajícími nechvalně proslulý ročník Velké pardubické 1992, neuspělo. A obecnější pozadí těchto kulturních válek? Mimoděk ho naznačil letošní průzkum veřejného mínění, podle něhož i v takové koňařské baště jako je Anglie přicházejí do přímého kontaktu s koňmi jen dvě procenta obyvatel…
God Save The King! A ještě jednou Albion, tentokrát z radostnější stránky. Letošní ročník Royal Ascotu zase jednou ukázal, jak vypadají dostihy na té nejvyšší úrovní. Necelý rok po smrti Alžběty II. se na jejím milovaném mítinku ukázali všichni důležití členové královské rodiny. Král Karel III. s královnou Camillou od začátku až do konce, následník trůnu William s manželkou Kate dorazili v poslední den. Ve čtvrtek 22. června se pak přihodila nečekaná věc - současný král s královnou se dočkali svého prvního vítěze na Royal Ascotu. Tříletý Desert Hero ovládl po velkém finiši handicap King George V. Stakes, a to jako outsider 18:1. Jindy stoický Karel III. i jeho manželka měli v očích slzy dojetí, vždyť hřebce odchovala ještě zesnulá královna. Zara Tindall, dcera přítomné princezny Anny a Alžbětina vnučka, shrnula dojmy celé rodiny:
“Je to hořkosladké vítězství. Myslíme na to, jak by babička byla hrdá. Vidět vítěze v barvách Karla a Camilly a udržet ten sen při životě je neskutečné. Středobodem všeho jsou koně, proto se dostihům věnujeme. Milujeme koně, souboje na dráze i ten adrenalin. Je to nepopsatelné.”
Tip z Facebooku. Káťa Mrázová je už řadu let zasvěcenou pozorovatelkou dostihového dění, a to nejen proto, že žije nedaleko tréninkového střediska Josefa Váni a s jeho překážkáři strávila mnoho a mnoho hodin svého volného času. Momentálně je středobodem “koňské” části jejího života třináctiletý valach Theophilos. Vítěz Velké pardubické z roku 2019 ukončil kariéru loni na podzim a právě u Káti tráví svou penzi. Když proto nedávno založila facebookovou stránku Theophilos & já, zasvěceným bylo jasné, že se tam dočtou spoustu zajímavých postřehů. Autorka se paralelně věnuje několika různým tématům. Zaprvé poctivě dokumentuje každodenní soužití s exdostihovým koněm a s tím související výzvy. Zároveň přidává linku detailních vzpomínek na všechny dostihy svého parťáka, který byl v dobách aktivní kariéry pod hlavičkou Dostihového klubu iSport - Váňa všechno jiné než jednoduchá povaha. A k tomu jaksi mimoděk komentuje koně jako takové, jejich potřeby a zvyky. “Třeba to někomu, kdo si pořídí podobné pako, pomůže v hledání optimální symbiózy,” směje se samotná Káťa.
A na závěr jedna z malých záhad, které tak miluji. Koupil jsem si nedávno na internetu za pár eur tuhle pohlednici. Zachycuje slavného Flying Foxe, vítěze britské trojkoruny z roku 1899 a významného plemeníka. Známka vydaná k stříbrnému jubileu krále Jiřího V. v květnu 1935 nasvědčuje, že pohlednice byla odeslána dlouhých 24 let po hřebcově smrti. Je adresovaná manželům Daddovým z Middlesexu a pisatelův vzkaz je stručný: “Toto je to nádherné stvoření, které mi tak pomohlo!” Jaký příběh se asi za těmito slovy skrývá? To už se nedozvíme…
Děkuji Vám, že mě čtete a těším se opět za měsíc. Další číslo newsletteru vyjde ve čtvrtek 27. července. Čekají nás slunné dny, nezapomeňte si pořádně odpočinout. Krásné léto! Váš Martin Cáp