O koňskou délku #6 💯
Unikátní záběr mladé Laty Brandisové na Letné, inspirativní Hoppegarten očima svého majitele, vzpomínky vítěze Velké pardubické Vlastimila Knápka a jak jsem pozval Miroslava Krobota do Chuchle.
Ať už máte lehkou depresi z toho, že letní prázdniny jsou za námi, nebo se naopak nemůžete dočkat podzimu, vítejte při čtení dostihového newsletteru O koňskou délku! Tajenek letošní sezóny kvapem ubývá, ale pár otazníků ještě čeká na své vyřešení. Kdo se stane posledním klasickým vítězem? Kdo si podmaní 133. Velkou pardubickou? A dočkáme se ještě nějakého většího zahraničního úspěchu? Než se dozvíme odpovědi, pojďte si přečíst nejnovější porci dostihových příběhů a rozhovorů.
Část expozice v muzeu Laty Brandisové na zámku Řitka. (Foto: MC)
Fenomén Lata a sto let stará fotka
Nepřestává mě fascinovat, jak rušno je stále kolem příběhu Laty Brandisové. Když v roce 2019 britský spisovatel Richard Askwith vydal svou úspěšnou knihu Nezlomná, podařilo se mu osud jediné vítězné jezdkyně v historii Velké pardubické dostat do celého světa a poodhalit celou řadu zapomenutých či zcela neznámých detailů. Ohromující reakce v Česku i zahraničí ukázala, jak velké množství lidí do té doby o Latě Brandisové neslyšelo. To se i díky zmiňované biografii částečně změnilo, ale stále zůstává dost čtenářů a diváků, kteří tento výjimečný příběh o velké vůli a odvaze bourat předstudky neznají.
Momentálně se rozbíhá hned několik projektů, které si dceru hraběte Leopolda Brandise berou za inspiraci. Už 17. září se ve Velké Chuchli uskuteční druhý ročník dostihu jezdkyň Ceny Laty Brandisové a ve stejný den bude na závodišti slavnostně vyhodnocena anketa Žena Česka o cenu Laty Brandisové. Tu vyhlásila televize CNN Prima News ve spolupráci s Chuchle Arenou Praha a má hledat podobně inspirativní příběhy, jako je ten Latin.
Stanice v rámci propagace ankety odvysílala už několik příspěvků o jediné vítězce Velké pardubické a sám jsem na toto téma v minulých týdnech rozdal několik rozhovorů. Jeden z nich mě zavedl na zámek Řitka u Prahy, kde Lata strávila šťastnější polovinu svého života a dnes tam hospodaří její prasynovec Jan Pospíšil spolu s manželkou Gabrielou Křístkovou. Nejen, že se jim podařilo na Řitku vrátit koně, ale rovněž provozují malé muzeum Laty Brandisové a dojemně pečují o její odkaz.
Dávám rozhovor televizi CNN Prima News na zámku Řitka. (Foto: Gabriela Křístková)
Už brzy by se toto místo mohlo znovu proslavit daleko za hranicemi České republiky. Režisérka a producentka Eva Vik před časem získala práva na zfilmování Askwithovy knihy a momentálně vrcholí přípravné práce na celovečerní film s globálními ambicemi. Další informace budou teprve zveřejněny, ale už nyní si živě představuji, jak po schodišti zámku schází půvabná hollywoodská herečka v rajtkách a anglicky volá na hraběte Brandise, že jede do Chuchle na trénink.
S Richardem Askwithem jsem se mimochodem potkal ještě před vydáním Nezlomné a ve výsledné knize mám malé “cameo”, které by jednou mohlo pobavit mé děti. V jednom odstavci na stranách 4 a 5 se scházím s autorem v dnes již neexistující hospodě na Jižním Městě (“a cheerful bar among the bleak high-rises of the Prague suburb of Chodov”) a říkám mu, že jeho pátrání nebude snadné.
Na tu scénu jsem si v létě nečekaně vzpomněl. Při přehrabování svým archivem jsem úplně náhodou (hledal jsem samozřejmě něco úplně jiného) objevil snímek, o němž jsem Richardovi toho večera vyprávěl. Probírali jsme, jak málo dostihů Lata ve své kariéře odjezdila. Ačkoli je dnes v historii zapsaná jako vítězka Velké pardubické, kromě samotné Velké paradoxně absolvovala jen několik příležitostných startů.
Všechny je dodnes máme zaznamenané v dobových dostihových ročenkách. Zcela nezmapovaná však zůstávají Latina vystoupení v tehdejších exhibičních jízdách. Ještě nedlouho předtím, než jí vzdálený bratranec Zdenko Radslav Kinský nabídl start ve Velké pardubické na klisně Nevěstě, byla účast žen v československých dostizích pro většinu vlivných funkcionářů zcela nepředstavitelná. Podobně jako v sousedním Německu se ale tu a tam pořádaly speciální “dámské jízdy” coby svého druhu kuriozita a atraktivní doplnění programu.
Problém je, že se jednalo o ryze neoficiální klání, a tak nebyly otiskovány jejich startovní listiny ani výsledky. Jako důkaz mohou posloužit pouze případné fotografie, a právě jednu takovou jsem nedávno našel. Vznikla 3. června 1923 na tehdejším klusáckém Stadionu, který se rozprostíral na dnešní Letenské pláni mezi budovou ministerstva vnitra a hřištěm fotbalové Sparty. Latě Brandisové je na snímku 27 let a spolu s ní pózují slečny Kolínská, Šulcová a Voráčková. Místo dresů si oblékly klasická honební saka, nasadily klobouky a pro lepší přehled diváků také barevné šerpy.
Kvarteto průkopnic před 100 lety na pražské Letné - zleva: Kolínská, Šulcová, Brandisová a Voráčková. (Foto: archiv MC)
“První dámská jízda v sedle na Stadionu” byla klusáckým dostihem pod sedlem, tedy takzvaným monté, a její výsledek se nedochoval. Nicméně časopis Pardon psal o události historického významu:
“Náš mladý, po převratu zrozený koňský sport má těmto dámám co děkovati, že v tom směru byl učiněn slibný začátek.”
Minimálně jednou se podobná dámská jízda později uskutečnila i ve Velké Chuchli, ale tato éra netrvala dlouho. Už v sezóně 1927 vydal Čs. Jockey Club amatérské licence prvním dvěma ženám včetně Laty Brandisové a otevřel jim cestu do skutečných dostihů. Do té doby konzervativní publikum začalo “naší slečně” upřímně fandit. O tři roky později byl Stadion, dějiště Latina neoficiálního debutu na dostihové dráze, zbourán.
Co mě zaujalo. Událostí druhé poloviny léta byl podle mého názoru návrat šampiona Ponntose po dvou letech do Mostu. Nejlepší český sprinter se takřka zadrženým vítězstvím ve Svatováclavské ceně rozcvičil před grupovými starty v pařížském Longchamp a připravil krásný zážitek všem, kdo mají rádi dostihy. Do Francie se chystá i nejlepší loňský vytrvalec Vert Liberte, ten ovšem musel v Karlových Varech o vítězství bojovat. Oba hnědáky mimochodem odjezdil žokej Petr Foret.
Ponntos, žokej Foret (vpravo) a tým rodiny Nieslanikových po triumfu v Mostě. Zcela vlevo stojí majoritní vlastník závodiště Jiří Charvát. (Foto: MC)
Druhým místem v meranském listed se do nepočetné skupiny tuzemských koní se statusem blacktype zařadila bělka Shabana. Naopak vítězka derby Abha si na prestižní výsledek ještě musí počkat, třebaže ani v jednom ze dvou francouzských startů nevyšla naprázdno a celkem v nich vyběhala přes čtvrt milionu korun. Do domácí termínové listiny se vrací populární Leram Million a amatér Matyáš Luka po druhém místě v irském Leopardstownu dál stoupá průběžným pořadím mistrovství světa Fegentri.
🎧 Podcasty měsíce
Jedno krásné odpoledne jsem v srpnu prožil na Dni koní v moravském Lanžhotě. Ještě předtím jsem nahrál povídání s vítězem Velké pardubické z roku 1980 Vlastimilem Knápkem. S polokrevným Simonem z JZD Pokrok Otice na hluboké dráze porazili favorizovaného Lancastera. O tom, jak extrémní podmínky tenkrát panovaly, se dodnes můžete přesvědčit v závěru filmu Dostih, kde byly použity autentické záběry z tohoto ročníku Velké. Není bez zajímavosti, že Simonova přihláška dorazila vinou pošty na Státní závodiště pozdě a ještě v týdnu před dostihem se zdálo, že Masisův syn nebude moci startovat. Po dlouhém vyjednávání se tento verdikt podařilo zvrátit. Na Simonovo vítězství se vyplácel kurz 40:1, velké pořadí Simon - Lancaster - Limit mělo hodnotu 15 130:10.
🎧 Poslechněte si podcast s Vlastimilem Knápkem (30:28 min)
A takhle to vypadalo na letošní Velké ceně Berlína (Gr.1) v Hoppegartenu. Koupě tohoto slavného závodiště před patnácti lety změnila Gerhardu Schöninghovi život. Od té doby hledá cesty, jak jednomu z klíčových míst německého turfu zajistit budoucnost. Muž, který zbohatl jako správce investičních fondů v Londýně a mimo jiné patřil mezi přátele legendárního trenéra Henryho Cecila, mi v podcastu velmi otevřeně a zajímavě vyprávěl o svém know-how a různých peripetiích, kterým Hoppegarten čelí. Rozhovor vřele doporučuji každému, kdo dumá nad tím, jak pozvednout popularitu dostihů a jak hledat cesty k jejich větší propagaci.
“Vím přesně, kolik peněz jsem dosud do Hoppegartenu vložil. Za těch patnáct let jsem financoval hodně dostihových dnů a tím jsem v podstatě umožnil množství pracovních míst v dostihovém sportu. A tisíce lidí tady prožily krásný volný čas. Zpětně viděno tohle úplně nevidím jako svou roli, tou je podle mě najít udržitelný obchodní model a k tomu máme výrazně blíž než před patnácti lety. Jestli jsem ty peníze vyhodil z okna, to je vždycky otázka pohledu. Podstatné je, kde stojíme teď a kam dál směřujeme…”
Různých nástrah, kterým dostihy v současnosti čelí, je celá řada. Nejčastěji se zmiňují problémy s financováním, úbytek jezdců a kvalitního stájového personálu, příliš malá mediální pozornost a průběžně také polemiky s aktivisty za práva zvířat. Faktor, jemuž je přinejmenším v Česku dosud věnovaná jen malá pozornost, je vliv klimatické změny na podmínky, v nichž se běhá zejména během letních měsíců. Jen letos jsme byli svědky odpadnutí závěrečného dne mítinku Glorious Goodwood a předčasného ukončení programu německého Oaks kvůli přívalovým dešťům, po nichž pořadatelé v obou případech vyhodnotili dráhu jako neregulérní a nebezpečnou. V jiné části léta zase vládla tropická vedra, nutící pořadatele odepsat stále vyšší sumy za intenzivní zavlažování, bez něhož by se po extrémně tvrdé dráze nedalo běhat. “Extrémní počasí způsobené změnou klimatu bude jednou z největších výzev, které v příštích letech na pořadatele dostihů čekají,” nechal se slyšet šéf závodiště Goodwood Adam Waterworth. Podobně jako v životě, i zde je do budoucna jedinou cestou adaptace. Což v praxi znamená nutnost zamyslet se nad mechanismy, jak co nejlépe podpořit závodiště pořádající letní mítinky, nad přizpůsobením termínové listiny i konkrétními opatřeními na zmírnění následků meteorologických extrémů.
V minulém čísle jsem psal o novém detektivním seriálu České televize Oktopus, jehož hrdina kapitán Dítě je vášnivým sázkařem a dostihovým příznivcem. V seriálu si díky tomu “zahrála” závodiště Velká Chuchle a Lysá nad Labem a pozorný divák si všimne, že detektivovu kancelář zdobí slavné dostihové plakáty Státního závodiště. Ještě před televizní premiérou jsem se zúčastnil novinářské projekce a po jejím skončení jsem si spolu s redaktorkami televizních magazínů a kulturních webů “vystál frontu” na hlavní hvězdu Miroslava Krobota. Ten po informaci, že jsem dostihový novinář, viditelně pookřál:
"Dostihové prostředí hraje v seriálu poměrně velkou roli, protože kapitán Dítě je svou podstatou hráč a to se samozřejmě trochu neslučuje s tím, že pracuje jako policista. Pro mě osobně to bylo velice exotické prostředí, musím ale přiznat, že ať chcete nebo ne, zanechá ve vás silný dojem. Velkým zážitkem pro mě bylo zejména natáčení ve stájích v Lysé nad Labem, to bylo krásné."
A protože pan Krobot zmínil, že by se ve svém volném čase rád na dostihy někdy podíval, srdečně jsem ho jménem dostihové scény pozval na některý ze zářijových mítinků ve Velké Chuchli. Rozhovor o seriálu pro EquiRadio najdete tady.
Víte, kdy definitivně končí léto? Když se odběhnou poslední dostihy v Karlových Varech. Letos to bylo 20. srpna, tropická vedra vydržela ještě o pár dní déle… (Foto: MC)
A to je pro dnešek všechno. Než se rozloučíme, chtěl bych Vás požádat, abyste se podle svých možností zapojili do finanční sbírky Nadace Jockey Clubu ČR ve prospěch zraněného žokeje Jana Vernera. Výborný člověk a otec dvou malých dětí potřebuje naši pomoc. Jinak Vám přeji úspěšný start podzimu, a protože moje domovská závodiště Velká Chuchle a Lysá nad Labem jsou tento měsíc v plné permanenci, věřím, že se potkáme. Příští číslo newsletteru najdete ve svém mailu, spamu či nevyžádané poště kolem čtvrtka 28. září a něco mi říká, že mezi hlavními tématy už bude probleskovat Velká pardubická. Mějte se hezky! Váš Martin Cáp