O koňskou délku #9 🍂
Prezidenti na dostizích, dojemné pouto nemocného chlapce a koně, poslední slovo k Velké pardubické, série Magic Merlina, loučení ideálního dostihového koně a další střípky ze světa turfu.
Po čase vás opět vítám při čtení dostihového newsletteru. I toto deváté číslo jsem nakonec lehce pozdržel, protože jsem v něm chtěl mít některé příběhy a také mě vytěžoval finiš velkého projektu, který vám představím příště. Každopádně jsem rád, že jste tady a pojďme na to!
Jezdci a jezdkyně na tomto záběru přicházejí do chuchelského paddocku, ale máme listopad, a tak na mě obrázek působí spíše dojmem, že někam odcházejí, mizí v dáli a vrátí se až příští rok na jaře… Pokud čtete tohle číslo “koňské délky” v den jejího vydání, tedy v pátek 10. listopadu, máme před sebou poslední mítink sezóny. Tečku za dostihovým rokem 2023 udělá v sobotu 11. listopadu Lysá nad Labem. Bude to teprve podruhé v moderní historii, kdy se v Česku poběží dostihy na svatého Martina, a protože v Lysé jako obvykle komentuji, hodlám si to náramně užít. Co si budeme povídat, počasí bude listopadově nevstřícné, přesto vyzývám všechny “držáky” a drsňáky mezi vámi: Doražte, je to letos naposled! (Foto: Tomáš Holcbecher / Chuchle Arena Praha)
Prezidenti na dostizích
Letošní Cena prezidenta republiky pro mě byla jedním z největších zážitků letošního roku. Nejpočetnější divácká návštěva sezóny, povedené dostihy a přítomnost hlavy státu v součtu vytvořily působivou atmosféru a skutečnou reklamu na dostihový sport. Petr Pavel se stal historicky druhým českým prezidentem, který přihlížel “svému” dostihu a celkově třetím, kdo navštívil Velkou Chuchli. Na závodišti strávil přes dvě hodiny, a přestože se netajil tím, že jsou pro něj dostihy a jezdectví neznámou pevninou, z návštěvy byl nadšený. Vyjádřil se o ní pochvalně v médiích a za kulisami naznačil, že se v budoucnu rád vrátí.
Pro dostihy v jakékoli zemi je přítomnost hlavy státu v hledišti obrovským impulsem a reklamou, a to bez ohledu na to, kdo konkrétně se právě v úřadu nachází. O to více mě překvapilo, když jsem viděl, kolik zbytečných emocí návštěva Petra Pavla vyvolala na sociálních sítích. Především ze strany odpůrců, kteří se nedocházali ani na okamžik oprostit od svých politických preferencí, ale i od podobně zarputilých příznivců, majících pocit, že odpoledne mělo vypadat jinak. To je zkrátka svět v roce 2023.
(Foto: Tomáš Holcbecher / Chuchle Arena Praha)
V nánosu pěny dní by však nemělo zapadnout to podstatné. Jen málokterý dostih odráží tuzemskou historii tak výrazně, jako právě 3200 metrů dlouhá Cena prezidenta republiky. Po vzniku Československa hledal nově založený Čs. Jockey Club cesty, jak navázat vztahy s politickou elitou samostatného státu a oprostit se od nálepky sportu německy mluvící šlechty. Velkou ambicí tehdejších pořadatelů bylo přivítat na dostizích Tomáše Garrigua Masaryka, který se ve svých osmašedesáti letech naučil jezdit na koni a byl pověstný svým blízkým vztahem s hnědákem Hektorem.
První Cena prezidenta republiky se v Chuchli běžela 17. října 1922 jako handicap na 1600 metrů. Jako první proběhla cíletříletá ryzka Arna s žokejem Štěpánem Tussem, v současné listině vítězů ji však nenajdeme. V následujícím roce dostih splynul s Velkou pražskou podzimní cenou a jeho distance se prodloužila na 2800 metrů. U prvních tří ročníků se tak dnes v přehledu úspěšných koní uvádějí právě vítězové Velké pražské podzimní ceny.
Masaryk věnoval vítězům broušený křišťálový pohár a prezidentská kancelář několik let dokonce přispívala na dotaci (neboli prize money), samotná hlava státu však ke zklamání chuchelské scény nikdy vítěze osobně nedekorovala. Na závodiště se TGM dostal až v roce 1931, kdy přihlížel Československému derby, údajně po přímluvě od pozdější první dámy Hany Benešové. V prezidentské lóži na bývalé hlavní tribuně ho nicméně mnohokrát zastupoval syn Jan Masaryk, který měl ke koním a dostihům blízko nejen jako někdejší velvyslanec ve Velké Británii, ale i jako dlouholetý místopředseda Čs. Jockey Clubu. Naposledy navštívil Chuchli jedenáct měsíců před svou tragickou smrtí.
Za nacistické okupace se Cena prezidenta republiky jako dostih se silným masarykovským podtextem stala nežádoucí. Protektorátní Jockey Club ji nahradil neutrálně znějící Cenou ředitelství. Po válce se prezidentský dostih směl vrátit, ale jen krátce. Ani komunistům nebyla jeho tradice spojená s demokratickými ideály po chuti a na dlouhých čtyřicet let ho přejmenovali na Cenu znárodnění (sic!). V sezoně 1952 došlo k prodloužení na 3000 metrů a o rok později se propozice ustálila na 3200 metrů.
Po listopadu 1989 už nic nebránilo tomu, aby byla Cena prezidenta republiky obnovena pod svým původním názvem. Prezident Václav Havel sice i kvůli tehdejšímu termínu konání na státní svátek 28. října nikdy osobně nedorazil, ale tradici přítomnosti hlav států v chuchelském hledišti obnovil jeho nástupce Václav Klaus. Na začátku tisíciletí třikrát předával ceny vítězům a v roce 2006 se v Chuchli setkal s nejslavnějším žokejem 20. století Lesterem Piggottem.
Před několika dny se smutně uzavřel jeden z nejdojemnějších dostihových příběhů za mnoho let. Cody Dorman, chlapec trpící vzácnou genetickou poruchou a možná nejslavnější americký dostihový fanoušek, zemřel během návratu z kalifornské Santa Anity, kde minulou sobotu sledoval vítězství svého koňského oblíbence Cody’s Wishe v Breeders’ Cup Dirt Mile. V prosinci by oslavil osmnácté narozeniny, původní lékařské prognózy mu přitom předpovídaly jen dva roky života.
Poprvé se potkali - chlapec upoutaný na vozík kvůli Wolfovu-Hirschornovu syndromu a anglický plnokrevník - v roce 2018, když Cody dostal v rámci programu nadace Make-A-Wish (Něco si přej) výlet do hřebčína Gainsborough Farm. Ošetřovatelé k němu přivedli náhodně vybrané hříbě, aby se chlapec na něj mohl zblízka podívat. Hřebeček položil Codymu hlavu do klína a nechal se dlouze hladit. O rok a půl později, když se Cody nemohl dostat z deprese, si jeho rodiče na krásné setkání vzpomněli a napadlo je, že by pohled na koně mohl jejich synovi zvednout náladu. Podařilo se jim domluvit návštěvu u stále nepojmenovaného dvouletého hřebce, stojícího mezitím u trenéra Billa Motta.
Stájový tým i Dormanovi přistupovali k novému setkání obezřetně, z roztomilého hříbátka mezitím vyrostl silný hřebec. K velkému překvapení všech přítomných však měla návštěva stejný průběh jako minule - hnědák se přiblížil k vozíku a opět položil Codymu hlavu do klína. Na chlapcovu počest dostal nedlouho poté jméno Cody’s Wish (Codyho přání).
Codyho rodiče odhadli, že jejich syn během života absolvoval mezi čtyřiceti a padesáti operacemi. S okolím komunikoval jen přes speciální přístroj. Při sledování hřebcovy kariéry však přicházel na jiné myšlenky. Když viděl, že jeho přítel v prvních třech startech nedokázal zvítězit (doběhl pokaždé třetí), navrhl rodičům, jestli by hnědákovi nepřineslo štěstí, kdyby se na jeho příští dostih vypravili spolu na závodiště. Stalo se 2. října 2021 v Churchill Downs a Cody’s Wish k velké radosti svého největšího fanouška skutečně zvítězil. Cody Dorman od té doby začal na dostihy docházet pravidelně. Procestoval s hřebcem všechna nejslavnější americká závodiště, navštěvoval ho ve stáji a Cody’s Wish vyhrával jeden dostih za druhým. Propracoval se mezi nejlepší "pískové" mílaře Ameriky a jeho série loni na podzim vyvrcholila triumfem v Breeders’ Cup Dirt Mile.
Když se reportéři televize NBC loni Codyho zeptali, proč má s hnědákem tak zvláštní pouto, chlapec očima vyťukal na svém komunikačním přístroji odpověď:
“Protože mě našel a nezapomněl na mě. Vždycky mě hledal. Oba máme stejné srdce a nikdy se nevzdáváme. Vždycky na mé tváří vykouzlí úsměv, jsem s ním moc rád.”
A přestože Cody nemohl mluvit, záběry z jeho setkání s Cody’s Wishem nepotřebovaly slov. Kůň, který ze sebe jako obrovský bojovník dokázal na dráze vydat úplně všechno, se k nemocnému chlapci choval tak něžně a přátelsky, že tím zároveň dodával naději jeho rodině a všem, kdo Codyho sledovali. Cody’s Wish pokračoval ve své jízdě i letos jako pětiletý, když čtyři ze svých pěti startů proměnil ve vítězství. Tečkou byla sobotní úspěšná obhajoba v Breeders’ Cup Dirt Mile, v němž po velkém boji o nos zdolal tříletého National Treasure.
Cody’s Wish proměnil jedenáct ze svých šestnácti startů ve vítězství a odchází jako plemeník do hřebčína Jonabell Farm, který se nachází v Codyho domovském státě Kentucky. Jeho těžce zkoušený přítel ho bohužel už nenavštíví. Rodiče Kelly a Leslie Dormanovi vzkázali veřejnosti:
„S Codyho diagnózou od narození jsme vždycky věděli, že tento den přijde, ale byli jsme odhodláni pomoci mu žít co nejlepší život, ať bude jakkoli dlouhý. Každý, kdo ho viděl na závodištích a hlavně kolem Cody’s Wishe, to pochopí. Naučil nás, jak žít, udržovat si pozitivní přístup a starat se více o ostatní lidi, než o sebe… Jsme neskutečně vděční všem, kdo nás na cestě s Codym provázeli. Radost, kterou mu setkání s Cody’s Wishem v posledních pěti letech přinášela, je nepopsatelná. Věříme, že nám všechny vzpomínky pomůžou zvládnout toto nepředstavitelně těžké období…"
Video o Codym a jeho příteli z roku 2022:
133. Velká pardubická se příliš nepovedla. Je to vlastně paradox, protože kromě jednoho krátkého okamžiku to byl krásný víkend plný kvalitního sportu a bez nehod. Jenže co naplat, když tím okamžikem byl ošklivý hromadný pád na Taxisu včetně fatálního zranění chybujícího Stukea. Klíčovými chybami bylo pomalé tempo nájezdu a vybočení vedoucího koně na poslední chvíli, které rozhodilo další soupeře. Situací se obšírně zabývala média (mé rychlé shrnutí najdete tady) a analyzovala ji i expertní skupina Dostihového spolku. Můj soukromý názor je v zásadě jednoduchý - Taxis bych už neupravoval, změny na doskoku se osvědčily i letos, když nepotrestaly chyby velké části pole po nepovedeném nájezdu. Nešťastný Stuke, který těsně před odskokem vybočil, utrpěl svá zranění kvůli srážce se soupeři během kolize, nikoli kvůli parametrům skoku.
Problém, který Taxis a potažmo Velká pardubická nadále mají, spočívá v několika nenápadných, leč závažných “měkkých faktorech”. O zhoršené viditelnosti při slunci svítícím proti najíždějícím koním a jezdcím, které vrhá dlouhé stíny, se v zákulisí mluví už léta, ale dosud scházela vůle ho řešit. Další lehké posunutí startu dostihu na dřívější dobu přitom není složitým zásahem a nepoškodí ani Českou televizi, která by měla mít sama zájem vyjít pořadateli vstříc. S pokračujícím úbytkem zkušených překážkových jezdců a narůstajícím počtem cizinců se zároveň vytrácí někdejší “fortel” a znalosti správného nájezdu na Taxis, což se při souběhu nepříznivých náhod může vymstít zejména s méně zkušenými koňmi. Ani zde není pomoc složitá, ale je potřeba věci věnovat ze strany pořadatele i účastníků intenzivní pozornost. Letošní Velká ukázala, že viditelné rezervy jsou také v osvětě a vysvětlování překážkových dostihů širší veřejnosti. Ale o tom jsem psal, aniž bych tušil letošní vývoj událostí, už v minulém čísle.
Ve favorizovaném Sacamirovi s žokejem Janem Faltejskem měl nejslavnější český dostih důstojné vítěze. Potřetí za posledních pět let vyhrál Velkou pardubickou domácí odchovanec a desetiletý valach připomněl svůj rodný hřebčín Napajedla, jehož nejistá budoucnost patří v posledních měsících k nejskloňovanějším tématům v českém turfu. Zároveň napsal dosud nejslavnější kapitolu v historii Jezdeckého oddílu Beňov. V obci na levém břehu řeky Moštěnky nedaleko Přerova s necelými sedmi stovkami obyvatel, která dosud figurovala v dějinách Velké pardubická hlavně jako rodiště trenéra Železníka a Registany Čestmíra Olehly, ho připravují manželé Eva a Radim Petříkovi. Dělají to přesně tak, jak má péče o dostihové koně vypadat - trpělivě, empaticky a poctivě.
Dvě momentky z letošního zpravodajského nasazení v Pardubicích. Vpravo historický vláček (motorák z roku 1949), kterým jsem se svezl v neděli ráno na závodiště.
Co mě ještě zaujalo. Stájová forma trenérky Ingrid Janáčkové Koplíkové kulminuje. Jen během října připravila zimní královnu Ciotolu, první dva z Ceny zimního favorita Showpowera s Gabonem a dvouletka na tryskový pohon Gogoku, všechny v barvách manželů Dufkových. Teď spřádá plány na zimní mítink na Azurovém pobřeží a na únorové dostihy v Rijádu, kde by se mohla představit vítězka Českého derby Abha. Sázkový obrat na Velkou pardubickou u Tipsportu přesáhl 22 milionů korun, ale společnost asi moc velkou radost neměla - vítězili favoriti. Magic Merlin dotáhl svou famózní podzimní sérii a jako první tříletek v historii vyhrál St. Leger, Velkou cenu českého turfu a Cenu prezidenta republiky.
Šampionem rovinových žokejů je podruhé v kariéře David Liška, s nímž jsem si povídal i o jeho lásce k fotbalové Spartě. Polský Crystal Cup si připsal Her Him se švédským žokejem Niklasem Lovénem. Trenér Greg Wroblewski se úspěšně přestěhoval do areálu bývalého hřebčína Albertovec. Někdejší český šampion Bauyržan Murzabajev se po roce ve Francii vrátí do Německa. Ve Velké slušovické skončili na prvních třech místech koně narození v Česku. Domácí původ má i nový Pražský zimní favorit Maxmilián.
Na severu Čech trénovaný ryzák Bundeskanzler vyhrál krásným finišem v Halle a vybudil Němce ke konstatování, že projevil větší tah na branku než kancléř Olaf Scholz. Josef Bartoš se úspěšně vrátil do sedla a po dvou vítězstvích v Trevisu vyhlíží francouzskou zimu. Osmdesáté narozeniny oslavil zpěvák Václav Neckář, mimo jiné celoživotní dostihový příznivec, který v roce 2002 obětavě podpořil chuchelské závodiště po tisícileté povodni a řadu sezón má malou stáj.
🎧 Podcasty měsíce
(Foto: Tereza Kučerová)
Když ukončí kariéru výjimečný kůň, bývá to příležitost pro dlouhé výčty vyhraných dostihů a dalších úspěchů. Příklad jedenáctiletého Ideal Approache ze stáje Lokotrans, který se poslední říjnovou neděli vítězně rozloučil v Bratislavě, však ukazuje, že kvality šampiona spočívají ještě v něčem jiném. Můžeme to nazvat charismatem nebo osobností. Trenér Luboš Urbánek z Újezdu u Boskovic mi před dvěma týdny v podcastu na EquiRadiu o Ideal Approachovi vyprávěl:
“Zrál jako víno a čím byl starší, tím byl lepší. V práci chodil stále stejně, ale svou roli asi sehrálo i to, že jsme se s ním naučili pracovat. Základní pravidlo bylo: než přitlačit, raději ubrat. A on si všechno řídil sám. Měl obrovskou chuť závodit. Klíčové bylo, aby šel do dostihu vždy v dobré náladě a spokojený. To se nám myslím dařilo. Nestalo se, aby Ideal nechal zrnko ve žlabu. Vždycky měl vyžráno, ať už před dostihem nebo po něm. A když se mu dostih náhodou nepovedl, byl strašně naštvaný…”
Dostihová vizitka Ideal Approache je působivá. Za deset sezon na dráze absolvoval 75 startů, z nichž sedmnáct vyhrál a vyběhal téměř 5,2 milionu korun na dotacích. V příštích měsících valacha čeká přechodová fáze. Kolonie dostihových důchodců ve stáji Lokotrans je poměrně početná. Ve velkém výběhu s přístřeškem tady žijí vítěz meranského Gran Premia Al Bustan, pardubický hrdina Nikas, klasický vítěz Lord Silvano, Swakopmund a Esperar.
“Ideal Approach bude chodit do výběhu, ale není to typ koně, kterého by bavilo být jen v ohradě. Musíme to všechno probrat s majitelem. Umím si představit, že bude pracovat s hříbaty nebo mě také napadlo, že bych si z něho udělal takového trenérského koně, jak to chodí ve Francii, kde se trenéři jezdí dívat na práci v sedle. Uvidíme, teď je plný síly a energie, musí nejprve vypnout.”
Podcast s Lubošem, v němž se ohlíží za lety strávenými s Ideal Approachem, vám rozhodně doporučuji k poslechu. A pokud jste mě ještě neslyšeli komentovat fotbal, tak si dejte i mou rozhlasovou reportáž z tradičního zápasu dostihových a parkurových jezdců, který letos skončil 8:2 pro dostiháky.
🎧 Fenomén Ideal Approach. Luboš Urbánek vypráví (20:33 min)
🎧 S mikrofonem za fotbalem. Váňa, Pecháček a další ve speciálním podcastu (37:44 min)
“Tak co, vyhráli jsme?” ptá se trenér Karel Germič těsně po doběhu žákyně Anny Lebduškové. Pro tým z Lysé nad Labem to dopadlo dobře, cílová kamera viděla jako první v cíli jejich klisnu Dontelyourmother (Neříkej to své matce). “Matka” se na sklonku sezóny probudila a vyhrála v Chuchli hned dvakrát za sebou. (Foto: MC)
A to je opět všechno. Do konce letošního roku vyjde ještě minimálně jedno číslo newsletteru O koňskou délku, jen vám v tuto chvíli nedokážu říct datum, kdy ho najdete ve svém mailu, spamu či nevyžádané poště. Bude to každopádně před Vánocemi. Přeji vám krásné podzimní dny a brzy nashledanou! Váš Martin Cáp