O koňskou délku #10 🎆
Historický zápis Ponntose a dění ze závěru roku, první představení mé nové knihy, vzpomínka na pana Jiřího Jandu, podcasty s Lenkou Neprašovou, Martinou Lukovou či Petrem Malíkem a mnoho dalšího.
Tak jsem to stihl do konce roku, je tady jubilejní desáté číslo dostihového newsletteru O koňskou délku. Dlouze jsem před svátky zvažoval, zda Vám ho mám poslat 23. prosince v den státního smutku, ale nedokázal jsem to. Žijeme v nelehké době. O týden později mám stále podobné pocity, ale zároveň si opakuji, že svět je plný dobrých lidí, jimiž je třeba se obklopovat. Doufám, že se Vám to daří a že máte za sebou klidné vánoční svátky. Pojďme si spolu projít poslední letošní dostihové dění a příběhy. Krásný den a vítejte!
Prosincové ráno na závodišti v Lysé nad Labem. (Foto: Pavla Pechmanová)
Co mě na sklonku roku zaujalo. Šampion českých sprinterů Ponntos zaznamenal dva dny před Vánocemi svůj dosud životní úspěch. Na dubajském závodišti Meydan triumfoval stylem start-cíl v listed na 1000 metrů a za necelých 57 sekund připsal na konto majitelky MUDr. Evy Nieslanikové v přepočtu 1,8 miliónu korun. Žokej Václav Janáček si v předstihu zajistil devátý titul španělského šampióna a stanovil tamní rekord v počtu vítězství za jednu sezónu. Daří se i dalším českým jezdcům - “královna nočních dostihů” Denisa Sikorová se dostala mezi španělskou elitu a Tomáš Lukášek už před měsícem zaokrouhlil svou bilanci v Kataru na úctyhodných 200 vítězství. Ekipa trenéra Josefa Váni mladšího a Scuderie Aichner na zimním mítinku v Cagnes-sur-mer zatím nasbírala dvě vítěztví - Lord Dragon ovládl steeplechase o 110 000 eur a čtyřletý Ange Pitou dominoval na Štědrý den.
A co se stalo ještě? Staronovým prezidentem Jockey Clubu ČR je Jiří Charvát, jemuž dala Rada JC ČR ve volbě z 30. listopadu přednost před Josefem Bečvářem. Charvát stál v čele dostihové autority už v letech 2014 - 2019. Koněm roku na Slovensku se stala tříletá klisna Free Folie ze stáje Strnisko. Trojnásobný držitel tohoto titulu Opasan zůstává nadále v tréninku. Kateřina Mrázová, u níž tráví důchod vítěz Velké pardubické Theophilos, vydala útlou, ale velmi zábavnou knížku “Proč my to vlastně děláme?”, k níž jsem měl tu čest napsat předmluvu. Z dvouletých, které jsem v závěru roku viděl startovat v zahraničí, mě zaujal ryzák Prometheus, bratr derby-vítězky Queen Of Beaufay. Český trenér působící v Německu Jan Korpas se stěhuje z Berlína do Halle, kde v těchto dnech opět bojovali s povodněmi. A nejlepší kůň světa Equinox se slavnostně rozloučil s tisíci japonských fanoušků.
Neuvěřitelné se stalo skutkem. V lednu vychází moje dlouho připravovaná kniha Dostihy o modrou stuhu, mapující na celkem 568 stranách historii Českého a Československého derby, ale šířeji vlastně i chuchelského závodiště a rovinových dostihů v českých zemích. Kniha vydaná firmou Maentiva Management a.s. obsahuje přes 500 textů a téměř pět stovek fotografií a ilustrací, část z nich je publikována vůbec poprvé. Když si vzpomenu, že první materiály jsem začínal shánět ještě jako student v roce 1998, tak není přehnané říci, že se v těchto dnech završuje 25 let mé práce. Celý projekt Vám obšírně představím už za několik dní ve speciálním dílu tohoto newsletteru a také na sociálních sítích.
Dostihy o modrou stuhu půjdou do prodeje v lednu a budou k dostání za zaváděcí cenu 699 Kč. Prozatím se budou prodávat výhradně prostřednictvím eshopu, do velkých knihkupeckých a distribučních sítí nezamíří. Přesto věřím, že se dostane na všechny zájemce - náklad je 1500 kusů. Mé velké poděkování patří vydavateli Martinu Bláhovi a grafičce Barboře Solperové. Více už za pár dní. 🌞
V roce 2023 přišel český turf o několik mimořádných osobností. Jednou z těchto bolestných ztrát je odchod doktora Jiřího Jandy. Někdejšímu trenérovi hřebčína Napajedla, spoluzakladateli Dostihového spolku, dlouholetému správci pardubické dráhy a překážkovému expertovi České televize bylo 70 let. Ačkoli mu problémy se zdravím v poslední době znemožnily vrátit se na závodiště, jeho přínos tuzemským dostihům zůstane ještě dlouho v paměti. Patřil totiž k těm nemnoha lidem, kteří se dokáží oprostit od svých soukromých zájmů a jsou ochotní nezištně pomáhat svému sportu jako celku. S panem doktorem jsme spolu během let vedli mnoho hodin rozhovorů, vzpomínám hlavně na jedno slunečné odpoledne z podzimu 2019, kdy jsme spolu seděli na prázdné tribuně pardubického závodiště a rekapitulovali jeho život u koní. Pro mou knihu popsal mimo jiné legendární výpravu do Hoppegartenu se svým derby-vítězem Gimtem. Obsáhlejší vzpomínku na pana doktora Jandu najdete na tomto odkazu.
V Pardubicích s novopečeným španělským rekordmanem Václavem “Pinďou” Janáčkem. Foto: Petr Šedivý, Dostihový spolek.
Nikdy nebyl velkým šampionem, jehož výkony sleduje publikum se zatajeným dechem. Své početné fanoušky si hnědák Hirsch získal něčím jiným. Ze skromných začátků se vypracoval mezi špičku tuzemských krosařů a svému trenérovi a chovateli Stanislavu Popelkovi splatil důvěru druhým místem ve Velké pardubické 2008 (ano, v tom slavném ročníku, kde byl diskvalifikován první v cíli Amant Gris). Popelka vzpomíná na valachovu specifickou povahu:
“Byl velmi šikovný, ale povahově takový filuta. Okamžitě poznal, pokud měl v sedle někoho, kdo mu nedokázal zavelet, a uměl si ze svých jezdců docela dělat srandu. Možná právě proto, že se dokázal pošetřit, vydržel na dráze tak dlouho.”
Hirsch ukončil kariéru ve čtrnácti letech, stejně dlouho si pak užíval spokojené penze. Před několika týdny musel být uspán, dožil se krásného věku 27 let. Více se můžete dočíst v mém článku pro server Jezdci.cz.
🎧 Podcasty měsíce
I v posledních týdnech roku 2023 jsem natáčel dostihové podcasty pro EquiRadio, což zůstává jednou z mých nejoblíbenějších činností. Krásně jsem si popovídal například s Martinou Lukovou, kterou většina čtenářů zná jako manželku trenéra Václava Luky a pracovní jezdkyni Nagano Golda, ale jen skuteční turfmani vědí, že je zároveň dcerou výborného klusáckého jezdce a trenéra Zdeňka Vávry. Můj pravidelný podcastový host Bauyržan Murzabajev si v prosinci poprvé v kariéře vyzkoušel žokejskou soutěž v Hongkongu a mezitím už zase “řádí” v Japonsku. Vyprávěl mi také o svém chystaném návratu do Německa a dalších plánech.
Jedním z “objevů” letošní sezóny je bezesporu mladá překážková jezdkyně Lenka Neprašová, které se ale stejnou měrou daří i na rovině. Pokud jste podcast s ní ještě neslyšeli, určitě Vám doporučuji to napravit. Až si ho poslechnete, budete mít přesnou představu, proč usměvavou a velmi houževnatou dívku z Karlovarska považuji za jeden z velkých jezdeckých příslibů… A poslední letošní podcast jsem pořídil v muzeu pražské MHD ve Vozovně Střešovice, kde pracuje můj novinářský kolega a spoluzakladatel Dostihového klubu iSport Petr Malík. Jeho velkým tématem jsou dostihové sázky, věc v Česku mnohokrát skloňovaná, ale bohužel také dost zanedbaná.
🎧 Petr Malík: Vítězství Theophila ve Velké mi dodnes připadá jako sen (37:27 min)
🎧 Lenka Neprašová: Šance přišly v pravou chvíli, chci se dál zlepšovat (24:25 min)
🎧 Bauyržan Murzabajev: Francie mi dala hodně, ale nejvýš je teď Japonsko (18:24 min)
🎧 Martina Luková: Sulku jsem si vyzkoušela, ale lákalo mě vždycky sedlo (32:21 min)
V polovině listopadu byla zbourána budova, kterou zřejmě nikdo nemiloval ani k ní neměl bližší vztah. Stará železniční zastávka Praha - Velká Chuchle, postavená v roce 1954, byla kuriozitou svého druhu. Stála naproti současnému hlavnímu vchodu závodiště, ale od centra samotné obce byla poměrně dost vzdálená a pro řadu místních obyvatel představovala cesta na železniční stanici příliš úmorný výlet. Zastávka neměla obsluhu, neprodávaly se v ní lístky a otázka, zda projíždějící vlak skutečně zastaví nebo ne, se podobala loterii, na niž mohli černí bookmakeři vypisovat kurzy. A přesto - my dostihoví příznivci jsme tudy po mnoho let pravidelně procházeli a kdyby se nasčítaly minuty, které jsme na peronu s výhledem na tribunu, parkoviště a stáje strávili, byla by to malá věčnost.
V podivné růžové nádražní budově před lety bydlíval vlčák, jehož zvláštní zálibou bylo děsit cestující a dostihové diváky. Nejprve je chytře pozoroval z výšky vedle domu a posléze měl vymyšlenou speciální zkratku, aby se během pár vteřin dostal dolů do rohu vedle plotu. Schován mezi tújemi spustil štěkot právě ve chvíli, kdy se člověk dole už chystal přejít silnici ke vchodu závodiště a bylo malým uměním neskončit v té chvíli pod koly projíždějících aut. Ke stáru to vlčáka přestalo bavit a začal být smířlivější.
To všechno je tedy minulost. Růžový domek ani přístřešky stanice už neexistují, železniční zastávka se před mnoha měsíci přestěhovala o několik stovek metrů blíže obci a jako na všechno příjemné jsme si na tento fakt už stihli zvyknout. Malá každodenní historie, která člověku za chvíli zmizí z paměti… Pokud jde o větší dostihovou historii, z minulých týdnů Vám doporučuji:
🐴 Hřebec z Napajedel. Po slavném Bauerovi zbyl v Chuchli jediný obraz
🐴 Ne, že bych se nudil, ale u příležitosti volby prezidenta Jockey Clubu ČR jsem dal dohromady historický přehled všech předchozích hlav českých dostihů.
Aztek v novém domově. (Foto: FB trenéra Tomáše Váni)
Dobrá zpráva na závěr. Příběh populárního Azteka, který jsem popsal ve třetím čísle newsletteru, má krásné pokračování. Valach fixovaný dlouhá léta na svou dostihovou stáj v Lysé nad Labem se zabydluje v novém domově u Jindřichova Hradce. Našel tam spřízněnou duši Niky a působí velmi spokojeným dojmem. Máme radost a držíme oběma palce!
To je pro letošní rok všechno, ale už brzy se Vám opět ozvu. Začátkem ledna najdete ve svém mailu, spamu či nevyžádané poště speciální číslo newsletteru u příležitosti vydání knihy Dostihy o modrou stuhu, v němž se s Vámi podělím o všechny detaily ke svému dosud největšímu projektu. Do té doby se mějte hezky, klidný Silvestr a vykročte správnou nohou do nového roku! Váš Martin Cáp