O koňskou délku #5 ☀️
Paralelní příběh dvou závodišť v Polabí, jak chovatel Vítězslav Vanda zachránil 45 koní, nálož podcastů na léto, detektiv relaxující v Chuchli a velký intergalaktický dostih očima umělé inteligence.
Zdravím Vás, milí čtenáři, právě vychází další dostihový newsletter, i když není poslední čtvrtek v měsíci. 😁 Uchýlil jsem se k nezvyklému tahu a číslo plánované na konec července jsem lehce pozdržel. Důvodů bylo vícero - jednak jsem se rozhodl počkat na jedno kulaté výročí (více už za chvíli) a také jsem byl lehce zklamaný z nižší čtenosti minulého vydání, které trochu doplatilo na smršť dovolených ze začátku prázdnin (pokud jste minule také zmeškali, čtvrté číslo najdete tady a kompletní archiv zde). Každopádně mám radost, že jste zpátky, vítejte a přeji Vám krásné čtení!
Dostihová momentka z Lysé nad Labem, v pozadí zámek. (Foto: MC)
Dvě polabské dráhy, dva příběhy
Letošní léto je pro mě ve znamení dvou velkých výročí, která spolu na první pohled nesouvisejí, ale svým způsobem jsou to paralelní, byť v mnohém protichůdné příběhy. 9. srpna uplynulo sedmdesát let od prvního mítinku na dodnes prosperujícím závodišti v Lysé nad Labem. A o měsíc dříve, 7. července, to bylo přesně šedesát let od posledních dostihů na kdysi slavné dráze v Poděbradech - místě, jemuž se před druhou světovou válkou věštila velká budoucnost a které se mohlo stát centrem československého turfu.
Bylo to v první polovině třicátých let, kdy se začalo stále hlasitěji mluvit o nejisté budoucnosti závodiště ve Velké Chuchli. Dějiště derby a většiny dalších klíčových rovinových dostihů stálo na pozemcích, které si Čs. Jockey Club pronajímal od místních zemědělců. Ti požadovali stále větší peníze a do jednání o prodloužení nájmu se promítaly i tehdejší spory mezi funkcionáři. Nebylo vůbec jisté, jak se situace vyvine. Další významné závodiště v Karlových Varech zase provozoval německojazyčný Internationaler Club Karlsbad, jehož pozice se s přibývajícími problémy v Sudetech rovněž zhoršovala. Proto vznikla v roce 1935 takřka přes noc nová dráha v Poděbradech a již 11. června 1936 se zde konaly zahajovací dostihy. Rovinový ovál měl obvod asi 2150 metrů a disponoval téměř 700 metrů dlouhou cílovou rovinou.
Záměr se podařil. Velký úspěch nového závodiště, kam Čs. Jockey Club pozval i prezidenta Edvarda Beneše, výrazně přispěl k tomu, že chuchelští sedláci slevili na svých požadavcích a pražské závodiště bylo zachráněno. Poděbrady dostaly v termínové listině místo na začátku léta, mezi mítinky ve Velké Chuchli a Karlových Varech. Během následujících pěti sezón zde startovala mnoho slavných koní jako Tornado, Tank, Korsičan, Tatrana nebo Valuta.
Atmosféra poděbradského závodiště na konci třicátých let. (Foto: archiv MC)
Při bližším pohledu se však ukázalo, že zdaleka ne všechno bylo ideální. Úspěšný žokej a trenér Jaroslav Houra po letech vzpomínal:
“Poděbradské závodiště by bylo bývalo docela slušné, leželo však na lukách v bezprostřední blízkosti Labe. Když bylo sucho, půda byla tak ztvrdlá, že až praskala, když zapršelo, byla tak hluboká, že se nedalo skoro ani pracovat a koně ztráceli podkovy… Ustájení bylo dost primitivní, jen asi 40 boxů bylo v blízkosti závodiště, jinak koně stávali ve statku Sans Pareil a u soukromníků. Ale nejhorší ze všeho byli komáři a mouchy. To byly učiněné nálety celých rojů, z nichž byli někteří koně zcela denervováni a jezdci také. Žádný tehdejší odpuzující prostředek nebyl účinný. Před odpoledními dostihy se někteří koně dali jen těžko nasedlat. Přes všechny tyto potíže bylo v Poděbradech odběhnuto pár pěkných dostihů…”
Slibný rozvoj poděbradské dráhy zastavila v roce 1941 válka. Po jejím skončení se zdálo, že lázeňské město nejenže nemá o obnovení dostihů zájem, ale že chce závodiště přímo zrušit. Tribuna byla přenesena na fotbalové hřiště, většina ustajovacích boxů zbourána. Spolku amatérských dostihových jezdců a armádě se v roce 1947 přesto podařilo dát areál natolik dohromady, že se mohl uskutečnit dvoudenní mítink. Po devítileté přestávce na jejich snahu navázal jezdecký oddíl TJ Sokol Poděbrady a v létě 1957 byly každoroční dostihy obnoveny. Naposledy se tady běhalo 30. června a 7. července 1963. Jedním z pamětníků derniéry je dlouholetý handicaper Milan Tůma:
“Bylo mi čtrnáct let a byly to mé první výlety za turfem mimo Pardubice. Závodiště bylo pod vysokými vysílači na pravém břehu Labe, asi kilometr a půl od poděbradského zámku proti proudu řeky. Stále mám v paměti různé střípky, vidím paddock i dráhu… V té době se koně dopravovali na dostihy vlakem nebo nákladními auty, ale ing. Ludvík Raimond mi jednou vyprávěl, že v padesátých letech večer před dostihy naložili v Bohdanči na valník vše potřebné, koně přivázali na lonžích za vůz a šli do Poděbrad celou noc pěšky. A po dostizích zase celou noc zpátky. Dnes je obtížné si něco takového představit, ale tehdy ještě nebyl na silnicích zdaleka takový provoz jako dnes.”
Posledním dostihem poděbradské historie se stala Cena JO a JZD pro polokrevné koně na 1200 metrů. Zvítězil Nitran (Orientale - Nora) ze stáje Družba JRD Holíč, v Kladrubech narozený vnuk vítězky Velké pardubické Normy.
Pokud se do Poděbrad vydáte dnes, ještě stále můžete objevit poslední stopy po slavné, ale krátké dostihové historii. Na místě závodiště se dnes nachází golfové hřiště, podezdívka někdejší tribuny slouží jako parkoviště pro personál a když se posadíte na terasu výletní restaurace, zahlédnete v blízkém křoví trosky bývalé cílové věžičky…
V době, kdy zanikala poděbradská dráha, však mělo Polabí už několik let nové závodiště. V Lysé nad Labem byla dvoudenním mítinkem 9. a 16. srpna 1953 otevřena překážková dráha, která měla sehrávat důležitou roli v přípravě na Velkou pardubickou. První ročník Velké ceny Lysé nad Labem ovládl dvojnásobný vítěz Velké Var, o rok později triumfoval další pardubický hrdina Salvátor. První dostihy na provizorně vybudované dráze sledovalo 15 000 nadšených diváků. Vstupenka na tribunu stála 10 korun, místo k stání 6 korun. V městském kině byla uspořádána přednáška s promítáním filmů o dostizích a celý mítink vyvrcholil tanečním večerem v hotelu na náměstí. “Premiéra v Lysé měla mnoho kladů, ale musíme přiznat, že i řadu nedostatků, které budou do příštího roku z větší části odstraněny,” sliboval Dostihový program.
Důkazem byla i výzva jezdcům, trenérům a dostihovým příznivcům, aby se přihlásili na pravidelné brigády. V dalších letech budování areálu pod vedením správce, zaměstnance místní pošty Františka Jareše, pokračovalo. Podíleli se na něm členové místního jezdeckého oddílu, vojáci, hasičský sbor a zaměstnanci továren z okolí.
Ačkoli dráha v Lysé nad Labem na rozdíl od Poděbrad vznikala s menšími ambicemi, její popularita v dalších desetiletích rostla a po roce 1989 se ji podařilo zachovat díky rodině Palyzových. Jan a Lukáš Palyzovi, vnuci Evy Palyzové, dnes pořádají dostihy již ve třetí generaci. Za celou sedmdesátiletou historii se v areálu na pozadí polabských lesů odběhlo přes 1400 dostihů. S postupem času se posunul do hlavní role rovinový program, nicméně vrcholem sezóny stále zůstává Prvomájová steeplechase. Na její listinu vítězů se zapsala taková jména jako Koran, Mocná, Havran, Metál, Japan, Kyb, Crapom, Vat, Forman, Dynamit, Válečník, Belovodsk nebo rekordman Mandarino.
Co mě zaujalo za poslední měsíc. První polovina prázdnin byla oproti zaběhaným zvyklostem docela rušná. Vítězstvím ve Slovenském derby se vrátil na výsluní hřebec Jardin Michelet, který zajistil první modrou stuhu žokeji Adamu Florianovi, trenérovi Zdeňkovi Seménkovi i stáji Cardboard. Žokej David Liška vyhrál po Jarní ceně klisen i Oaks, tentokrát s outsiderkou Beauty Approach, a zůstává v čele průběžného pořadí žebříčku jezdců. Skvělý měsíc mají za sebou čeští sprinteři. Šampion Ponntos se v britském Goodwoodu neztratil a v sedle s rekordmankou Hayley Turner obsadil dotované šesté místo. Jir Sun a Worth Choice se zase postarali o historický doběh “raz-dva” v drážďanském listed, což můžeme směle srovnat s hypotetickou situací, jako kdyby se dva české kluby dostaly do vyřazovací fáze evropských pohárů.
Někdejší vítěz Pony ligy Matyáš Luka zazářil na mezinárodní scéně, když vyhrál ve francouzském Clairefontaine dostih patřící do mistrovství světa amatérských jezdců Fegentri. Ryzka Classa překonala zdravotní trable a letos zůstává ve třech startech neporažena. A Gasparini sice neuspěl v tvrdé varšavské konkurenci, ale kuriózním způsobem demonstroval svou bojovnost. 500 metrů před cílem se pokusil kousnout jednoho ze soupeřů, čímž zaskočil i svého trenéra Jana Demeleho:
“Nedal to v hlavě, že ho někdo může předběhnout. Jsou to zvířata a bojovníci. Gasparini prostě nedokáže pochopit, že jsou i rychlejší koně, než on…”
Intergalaktický dostih očima AI. Jistě jste zaznamenali už mnoho měsíců trvající rozruch kolem umělé inteligence, akcelerovaný rozmachem generativních textových modelů jako ChatGBT. Požádal jsem chatbot vyhledávače Bing, aby mi nakreslil imaginární scénu, jak nejlepší dostihový kůň světa závodí se soupeřem, kterého proti němu nasadí mimozemšťané. Umělá inteligence mi nabídla tenhle obrázek. Na můj dotaz, kdo by podle ní tento souboj vyhrál, odpověděla:
“To je těžká otázka. Nevím, jak rychlý je mimozemský kůň, ani jak dobře se s ním jeho žokej sžil. Záleželo by na tom, jak dlouhý bude dostih a za jakých podmínek se poběží. Ale já bych fandil pozemskému koni, protože to je náš domácí hrdina. A ty?”
Jak vidíte, jsem lehce napřed - už jsem se z obvyklých debat o srovnání domácích odchovanců s importovanými koňmi posunul o level výš. 🤣
🎧 Podcasty měsíce
Ať už trávíte klidné léto doma nebo se chystáte na cesty, rád bych Vám doporučil k poslechu některý z podcastů, které jsem v minulých týdnech natočil pro EquiRadio. Musím se přiznat, že mě ty hovory s různými lidmi z dostihového prostředí stále moc baví. Třeba chovatel Vítězslav Vanda mi před měsícem vyprávěl nejen o svém miláčkovi Rosensturmovi, ale také o hrozné situaci v JZD Březůvky těsně po listopadu 1989. Ze dne na den tenkrát zachránil pětačtyřicet plnokrevníků:
“Družstevníci měli pocit, že ti koně jim ujídají z výplaty. Po změně režimu hned první představenstvo rozhodlo, že se chov zruší… Jenže já jsem ty koně měl tak rád, že bych nepřežil, kdyby skončili někde na jatkách. Když jsem to počítal, zjistil jsem, že stále sčítám velké záporné částky. Ale v praxi se to vždycky nějak udělalo. Akorát mě to stálo moje první manželství, protože když jsme s ženou řešili, jestli koupíme boty dětem nebo okováme koně, tak já jsem okoval koně. Jinak to nešlo…”
🎧 Poslechněte si podcast s Vítězslavem Vandou (27:31 min)
Velmi zajímavý byl pro mě i rozhovor s Bauyržanem Murzabajevem. Že si na mě udělal čas stájový žokej věhlasného Andrého Fabra, bylo pro mě samo o sobě obrovská čest. Kazašský rodák mi upřímně popsal, jak těžké jsou souboje s francouzskou žokejskou špičkou. Z vyprávění trenéra Petra Kříže si zase můžete udělat představu, jak se v současných nelehkých dobách žije v Česku malým dostihovým stájím.
A to stále není všechno - se spisovatelem Petrem Feldsteinem jsme si v kavárně Slavia povídali o jeho velkých dostihových biografiích, bourání starých chuchelských tribun i perzekuci po srpnu 1968. A další můj respektovaný novinářský kolega Petr Guth mi vylíčil zážitky z nejslavnějšího afrického mítinku Durban July, který neplánovaně ukončilo vypnutí elektrického proudu.
Další detektiv se slabostí pro dostihy a sázky. Teprve nedávno jsem tady zmiňoval dostihové motivy v populárních detektivkách s inspektorem Josefem Bergmanem (mimochodem, jejich autorka Michaela Klevisová nedávno zapózovala se svým Coolishaakem na titulní straně magazínu Pátek LN). A už tady máme dalšího detektiva se slabostí pro plnokrevníky! Česká televize na podzim odvysílá třináctidílný krimi seriál Oktopus, jehož hlavní postavou je stárnoucí kapitán Dítě v podání Miroslava Krobota, trávící svůj volný čas coby hráč a sázkař v Chuchli. Štáb loni na podzim natáčel mimo jiné na závodišti, ve stájích i na lesních cvalovkách v Lysé nad Labem a v řadě koní bychom měli poznat plnokrevníky známé z našich dostihových drah. Tak se nechme překvapit!
Jak shrnout sport, který všichni tak milujeme, v jednom krátkém okamžiku? Podle mě třeba takhle. Důvěrné gesto Pavla Tůmy k Whirl Wind Girl jsem vyfotil v karlovarském paddocku.
A jsme zase na konci. Vzhledem k tomu, že dnešní číslo newsletteru vyšlo s lehkým zpožděním, neloučíme se na dlouho. Příští dávku dostihového čtení najdete ve svém mailu, spamu či nevyžádané poště ve čtvrtek 31. srpna. Do té doby si užívejte letní dny a snažte se nabrat síly na září, budeme je potřebovat! Váš Martin Cáp